Osobní nástroje
Nacházíte se zde: Úvod Akce Přednáška ČSE - Mojmír Hampl, viceguvernér ČNB

Přednáška ČSE - Mojmír Hampl, viceguvernér ČNB

TÉMA: BUDOUCNOST FINANČNÍHO SEKTORU V DOBĚ PO FINANČNÍ KRIZI

Událost
  • Seminář/přednáška ve spolupráci s Českou společností ekonomickou
Čas 20.10.2010
od 11:30 do 13:00
Místo F3
Přidat událost do kalendáře vKalendář (Windows, Linux)
iCal (Mac OS X)

Pozvánka ZDE.

Informace ze semináře „Budoucnost finančního sektoru po krizi

(M. Jílek)

Seminář ČSE, uspořádaný ve spolupráci ČSE a EF JU v Českých Budějovicích, se uskutečnil dne 20. 10. 2010 na půdě Ekonomické fakulty JU. Na semináři vystoupil pan Mojmír Hampl, viceguvernér ČNB. Seminář moderovali V. Jandík (ČNB) a M. Jílek (EF JU). Semináře se zúčastnilo přibližně sto zájemců z řad akademické obce i veřejnosti.

                                     hampl 1

V úvodu semináře se M. Haml vrátil k počátkům finanční krize v létě 2007, tedy k problémům s mortgage-based securities (MBS) a posléze s dalšími aktivy. Zdůraznil roli očekávání na finančním trhu, vznik nedůvěry mezi finančními institucemi a „zamrznutí“ mezibankovního trhu, které bylo faktorem šíření krize. Celá řada vlád realizovala pomoc bankám od vlád a centrálních bank (USA, Island, Ukrajina, v EU např. UK, NL, BE, Lotyšsko, Maďarsko...). Velmi často byly (v roce 2009) vyjadřovány obavy o stabilitu finančního systému ostatních nových členů EU. Skutečnost však byla jiná. ČR, Slovensko, Polsko, Estonsko aj. zůstaly bez potíží. Odpověď na otázku, proč zůstal český finanční sektor stabilní, spočívá podle M. Hampla zejména v následujících skutečnostech: málo investic do toxických aktiv, dostatečný zisk z tradičního úvěrování, očištění bankovního sektoru v 90. letech, soustředění některých potenciálně problémových investic do centrál bank, konzervativnost, přísná regulace a intenzivní dohled bankovního sektoru, mizivý podíl úvěrů v cizích měnách, příslušnost českých bank k opatrnějším bankovním skupinám a důvěryhodnost měnové politiky.

Jedním z významných faktorů stability finančního systému ČR je, že se do debaty o dalších krocích v regulaci finančního sektoru se nemísí politika, což slibuje racionálnější debatu. Jiné země (USA, UK, Francie,…) musely bankám pomáhat z veřejných peněz, přičemž jedním z nevyhnutelných důsledků je, že se finanční sektor se stal předmětem intenzivní politické diskuze. Politickou diskusi lze zjednodušeně charakterizovat zájmem o efekty v krátkém období, preferencí partikulárních zájmů, nižší mírou racionality vyplývající z rozhodování o penězích daňových poplatníků a důrazem na politický kapitál. Politici usilují o uspokojení všech hlavní zájmových skupin, tj. v aplikaci na bankovnictví slibují všechna dobra najednou: bankovnictví bude efektivní, bezpečné pro střadatele, bez morálního hazardu. Dosažení všech tří cílů najednou je však nemožné. Finanční sektor rizika zbavit nelze, lze usilovat o jeho minimalizaci. Vždy je možné dosáhnout nanejvýš dvou cílů. Hledá se nová rovnováha mezi těmito principy. Pan viceguvernér vyslovil domněnku, že návrhy v oblasti regulace (regulace odměňování v bankách, hedge fondů, CDS, short- sellingu, zvláštní daň pro finanční sektor, některé změny v účetních standardech, pan-evropský regulatorní systém) z větší části směřují k bankám bezpečnějším pro střadatele, možná s menším morálním hazardem, zato však méně efektivním a méně inovativním, kdy náklady regulace budou velmi vysoké, s dramatickým dopadem na financování podniků a hospodářský růst. Návrhy Basel Committee pro oblast bankovního dohledu jsou ukázkou jiného přístupu a kladou důraz na výši bankovního kapitálu (zejména navýšení základního kapitálu, limitování finanční páky, proticyklickou rezervu). Tyto změny by měly nabíhat postupně a český bankovní sektor by s implementací neměl mít problémy. I návrhy Basilejské komise budou mít dopad na cenu kapitálu, ochotu investovat do bankovního kapitálu a ochotu bank úvěrovat, přesto jsou však mnohem měně destruktivní než výše uvedené návrhy přímé regulace finančního sektoru. Zajímavá (ale specifická) je i situace a přístup Švýcarska, které jde v požadavcích na bankovních kapitál ještě mnohem dále, přesto to neohrožuje atraktivitu země pro investory.

Diskuse na závěr semináře se věnovala také problematice Tobinovy daně (a problému mobility kapitálu) a daně na finanční sektor (Bank levy – Německo, Francie, Maďarsko, V. Británie). Diskutována byla nekoordinovanost zavádění této daně i různá motivace jejího zavedení.

                                      hampl 2

« březen 2017 »
březen
PoÚtStČtSoNe
12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031